„.. menšinové sestává se ze školy měšťanské v Kučerově, z pěti škol obecných – v Čechyni, Hlubočanech, Kučerově, Komořanech a Terešově – a tří škol mateřských – v Čechyni, Hlubočanech a Komořanech… Místnosti obecných škol, mimo Komořany a Kučerov, jsou provizorní, ve stavu neodpovídajícím požadavkům pedagogickým a zdravotním… V Čechyni se tísní v podnájmu německé školy. Česká škola byla umístěna v kabinetě, v místnosti naprosto nedostačující. Po redukování německé dvoutřídky na jednotřídku byla přidělena jedna učebna a v bývalém kabinetě umístěna česká mateřská škola.” “Úsilí o vybudování školy přišlo do doby hospodářské krize a teprve v roce 1934 podařilo se stavbu české školní budovy dokončit.” (Vyškovské noviny č. 32 z 16. VIII. 1935.)

“V Hlubočanech byla česká škola umístěna v budově staré obecní školy německé. Místnosti školní jsou naprosto nedůstojné, nehygienické, prostouplé vlhkostí a plísní. Místo pro vybudování státní menšinové školy je již několik roků zakoupeno.” (Vyškovské noviny č. 23 z 8. VI. 1934.)

“V Terešově státní menšinová škola byla umístěna ve škole – majetku Kulturverbundu. Okrsek Národní jednoty od jejího založení v roce 1920 požadoval zakoupení stávající budovy státní menšinové školy.” (Vyškovské noviny č. 23 z 8. VI. 1934.) Do roku 1935 nebyla otázka dořešena a bylo stále nebezpečí, aby se česká škola v budoucnu neocitla na ulici.

Státní menšinová škola měšťanská v Kučerově byla otevřena v roce 1926 a docházelo do ní žactvo okolních vesnic. Protože v Kučerově nebyl dostatek vhodných místností, byla provizorně umístěna ve staré hájovně v Bohdalicích. Adaptace hájovny byla uskutečněna tak, že učebny byly umístěny v bývalých obytných místnostech hájovny, dílna pro práce žactva v bývalé prádelně a kabinety v bývalém kravíně. Nebylo zde dostatek prostoru pro učebny, místnosti tmavé, vlhké a plesnivé.

Na zřízení menšinových škol na smíšeném území mají právo jen zástupci toho lidu, o jehož vzdělání na této škole se jedná. Po vzniku ČSR byla přeložena německá měšťanská škola z Vyškova do Lysovic. Nebylo žádného komisionálního jednání za účasti českých zástupců a české obce nebyly žádány o souhlas. V případě, kdy ministerstvo školství povolilo českou menšinovou měšťanskou školu v Kučerově, ke komisionálnímu jednání v záležitosti školy byli pozváni zástupci německých místních školních rad a německý okresní školní inspektor. Němečtí zástupci neměli zájem o existenci této školy, přáli si její zrušení či přeložení do čistě české obce. Čeští zástupci obcí a místních školních rad protestovali proti účasti německých zástupců. Zároveň požadovali dodržování zákona o minoritních školách z roku 1919.

Trojdomek – prozatímní budova pro měšťanskou školu – byl postaven proti vůli kučerovských Němců, zejména starosty, a nastala dva roky trvající křížová cesta, než zemský úřad v Brně vydal stavební a obývací povolení. Okrsek Národní jednoty doufal, že konečně dojde k přestěhování měšťanské školy do Kučerova. Nestalo se tak, a proto nebylo možno konečného cíle dosáhnout. Proto okrsek na znamení protestu zastavil svou činnost a dobrovolní funkcionáři se svých funkcí vzdali. Teprve v lednu 1931 dalo ministerstvo školství a národní osvěty povolení k přestěhování měšťanské školy do Kučerova. Okrsek Národní jednoty obnovil svou činnost. Přestěhování školy vyžadovalo další výdaje a také nutnost podpory chudých dětí vedla k hledání finančních zdrojů. Jednatel okrsku Národní jednoty potěšil zprávou, že “v tomto roce bude zahájena další stavba menšinové české státní školy v Čechyni”. Kučerovským Němcům se tak nepodařilo znemožnit jak výstavbu, tak i přestěhování menšinové měšťanské školy; svou nelibost projevili neudržováním přístupové cesty ke škole i přes nařízení okresního úřadu. (Vyškovské noviny č. 50 z 16. XII. 1932.)

“Význam českého menšinového školství ve zněmčelém ostrůvku spočívá v tom, že se tak zachraňují desítky českých dětí z područí německého,” uvádí článek Vyškovských novin č. 32 z 16. VIII.. 1935. “V měšťanské škole kučerovské, v pěti obecných školách a ve čtyřech mateřských školách se vychovává v českém a národním duchu 329 českých dětí. Čeští lidé zde na Hané by měli více projevovat svou přízeň menšinovým českým školám, které ještě dnes, v samostatném státě, zachraňují české děti před násilnou germanizací.”